Podzim mladšího dorostu.

Než se ohlédneme za samotným soutěžním působením vřesinského mladšího dorostu, je potřeba ocenit rozhodnutí vedení klubu, které souhlasilo s rozdělením dorostenců na dva týmy a jejich přihlášení do krajského přeboru a to i přes výsledkové obavy, které se na začátku jevily v souvislosti s velmi mladým složením obou těchto týmů. Letos je to s hráčským kádrem je jako na houpačce, vlastně vždy až ke konci týdne víme, s kým můžeme na náš zápas počítat a koho si vyžádají Jarda Vadas s Petrem Řeháčkem do sestavy starších. Snad mohu mluvit za všechny zmíněné, když řeknu, že spolupráce mezi oběma dorosty probíhá naprosto hladce, a tak si kluci připisují cenné, a v mnoha případech taky nemalé, porce minut na hřišti se svými staršími spoluhráči.

Cíle pro kategorii mladšího dorostu jsme si s Jirkou Špačkem a samotnými hráči stanovili hned ve chvíli, kdy jsme věděli, že po několika letech tato kategorie znovu ve Vřesině ožije. Nedívali jsme se pouze na tento rok, ale snažíme se rovnou položit pevné základy i sezóně příští, kdy do dorostu přejde další slibně se jevící ročník 2006. S Jirkou je pro nás výsledek druhořadý, jelikož nehrajeme o postup či záchranu, zaměřujeme se především na týmový herní výkon a individuální herní výkon každého hráče. Snažíme se do kluků nalít sebevědomí, odvahu hrát s míčem co nejvíc, rozvíjet herní inteligenci a hrát za jakéhokoliv stavu a ve kterékoliv fázi utkání maximálně útočně. Úmyslně a opakovaně kluky tlačíme do složitých herních situací, ve kterých často chybují, protože pouze tak se je mohou naučit řešit. Občas to chce hodně trpělivosti, naslouchání i přesvědčování, že jde o správnou cestu a jak my trenéři, tak i rodiče a v neposlední řadě taky kluci samotní,  musí občas snést i nějaký ten brankový příděl od soupeře, ovšem také to jsou pro kluky cenné zkušenosti, které je posouvají dál a musím je pochválit za obrovskou snahu, kterou jsou schopni vyvíjet skutečně po celou dobu utkání, byť je o výsledku rozhodnuto se značným předstihem.

Na podzim jsme odehráli 8 utkání s vyrovnanou bilancí čtyř výher a čtyř porážek. Kladným projevem výše zmíněných cílů je pro nás hned pětatřicet vstřelených branek, což se s průměrem více než čtyř branek na utkání nezdá být vůbec špatný počin. Jen pro srovnání, v tabulce první Bílovec vstřelil pouze o 5 branek více. Rovněž kladně hodnotíme fakt, že mimo úvodní zápas s Vítkovicemi, které do naší soutěže výkonnostně nepatří, jsme dokázali v každém dalším utkání skórovat. Ovšem proměňování brankových příležitostí je něco, na čem hodláme v tréninku velmi intenzivně zapracovat, často nás o mnohem větší počet vstřelených branek připraví zbrklost, nerozhodnost a malé sebevědomí kluků v těchto situacích. Ukazatel obdržených branek pro nás už tak přívětivě nevyznívá, nicméně zohledňujeme opět úvodní zápas sezóny, který zatížil naše konto hned osmnácti brankami, tedy více než třetinou všech inkasovaných gólů. V obranné fázi nutíme kluky k velmi vysokému postavení a vystavování soupeřových útočníků do postavení mimo hru, neboť v sestavách soupeřů jsou na hrotu  často silově a rychlostně velmi zdatní jedinci. Bohužel naše snaha nejednou narazila na problém s pomezními rozhodčími, kdy na této výkonnostní úrovni zaskakují laici z obou družstev. Velmi bych chtěl vyzdvihnout ochotu Jirky tuto funkci zastávat, stejně jako jeho přístup, kdy při nesprávném postavení našich kluků vzadu je neváhá opakovaně nechat sprintovat a celou akci soupeře uhasit vlastním úsilím. Zkrátka nedostanou od nás nic zadarmo nejen v tréninku, ale také v utkáních.

Velmi pozitivní pro nás je, že jakmile si kluci věří, je hra velmi pohledná a snadno se dostávají kombinací od vlastní šestnáctky až do brankové příležitosti a to i proti soupeři, který se pohybuje na samé špici tabulky. Zklamáním je pro nás fakt, že se velmi často protivníci soustředí hlavně a především na výsledek samotný, neboť jsme věřili, že se v této kategorii bude hrát pohledný a otevřený fotbal z obou stran. S výjimkou Krnova a Frenštátu (nepočítám opět Vítkovice) jsme  se však setkali mnohdy i s velmi nefotbalovými týmy, které hrály s míčem strategií „země-vzduch“ a spoléhaly na jednoho nadstandardního hráče vepředu, takže věříme, že se nám naše úsilí spojené se nahou o pohlednou kombinační hru vyplatí v kategorii staršího dorostu, kde se již fyzické rozdíly mezi kluky zcela smazávají.

Závěrem bych chtěl všem klukům bez výjimky poděkovat za tvrdě odvedenou práci, za jejich přístup, za chování v kolektivu a za dobrou reprezentaci vřesinského fotbalu, Jirkovi za perfektní sparing a rodičům za trpělivost a podporu. V neposlední řadě také Petru Řeháčkovi za jeho úsilí a důvěru.